drømme lysvåken

28. december 2015 at 6:12 | Raven |  cinnamon life
Chtěla jsem odpovědět na komentáře a chtěla jsem napsat další článek. Ale nestíhám.

Připadá mi, že neumím skloubit smysluplnou větu. Už zase. Jakmile si sednu k psaní, všechny myšlenky se rozeběhnou a já nevím, jak a kde bych měla začít. (A ty hrubky! Onehdy jsem napsala "myš" s i... a bůhví, co napíšu sem, protože na kontrolu pravopisu po páté ráno upřímně tak trochu kašlu.) A tak nepíšu nic smysluplného, co bych mohla později nějak zužitkovat, ztrácím víru ve schopnost podat jakýkoliv fantaskní příběh, a místo toho plácám momentky ze života tady na blog. Bavte se.



Co skončil semestr, celé noci bdím. Pravidelně chodím do postele kolem páté šesté ráno. Hraju hry a čtu. Nepiju kafe a často zapomenu na léky. Půl dne jsem v mrákotách. Když tu není F., tak během dne prakticky nejím, a když si pak uvaříme opulentní večeři, sním si svou malou porci a je mi z toho zle. Nechce se mi nikam chodit, jsem utahaná a poměrně dost apatická ke všemu s nálepkou 'musíš'. Vrchol snahy byl, když jsem se zapsala na vypsané termíny zkoušek. I ten Olomouc jsem nakonec zavrhla (čti: zaspala). Vlastně jsem pořádně vzhůru byla posledně 22., na Vánoční večeři u Carroline, kde se objevil premiérově nejen F., ale i sestra.
Od té doby jsem vlastně napůl mimo.

Knih do školy jsem se ani netknula, ale na Betonovou zahradu a Bezbarvého Cukura jsem se vrhla jako hladovej pes na kosti. (A ještě si brousím zuby na 3 čtení Lolity a na Deníky Woolfové, ach.) Už dva dny si říkám, že by bylo vhodný začít se učit na první dvě zkoušky, abych měla dostatečnou časovou rezervu. Do seminárek jsem od konce semestru nenapsala ani čárku. Předtermínový test z Pravěkýho náboženství jsem podělala o devět bodů a řádný termín sázím někdy na začátek února, a do té doby se tím bordelem odmítám jakkoliv zabývat. Mode: Avoiding responsibilities.

Letošní Vánoce byly klidné. Vlastně byly tak moc klidné, že mám neustále dojem, že jsem je zaspala, a celé se mi to jen zdálo. Možná je to tím, že nad babičkou už nevisí strašák zvaný chemo. A taky možná proto, že veškerý alarm na průsery teď míří na ségru a její deprese z matiky, spolužáků a rozchodu s přítelem, kterýho se i po půl roce pořád odmítá vzdát.

Moje maličkost tak přitáhne nežádoucí pozornost rodiny pouze v případě, že během večerního povídání u pohádek na dvě hodiny usnu. Anebo tím, že jsem si dovolila přenechat dvě darovaná trička ségře, protože mi byla prostě moc velká (a tudíž jsem strašná a nevděčná, a kdybych vážila tolik, co loni, pak by mi to určitě padlo!).
Historka: asi týden před Vánoci jsem se stavovala u babičky a ona mě najednou popadla za ruku a dostrkala mě na váhu. Kousavý poznámky, že už nejsem ve druhé třídě na základce, ale v druháku na vejšce, si nevšímala. Takový malý návrat do dětských let, kdy mě s mou jednadvaceti-kilovou podváhou tahali den co den na váhu, jestli konečně přibírám (a já měla škodolibou radost, že jim to kazím, i když jsem snědla všechny povidlové buchty, chacha.)
...a nebo se musí stát, že mi brzo ráno utečou kočky z bytu, protože jsem večer nezkontrolovala zámek... načež mi oba chlupáče přinese vystresovaná máti se ségrou a přebírá si je rozespalý F. (aneb setkání s matkou, které si tedy určitě nepředstavoval).

"Tak, teď si můžu ze seznamu setkání škrtnout i tvou maminku. Jen doufám, že ta hena na rameni už nebyla vidět."
"Já bych si je klidně převzala, nemusel si tam chodit."
"No byla si nahá, tak mi došlo, že bych měl jít radši já."
"Nebyla jsem nahá."
"Vždyť jsi neměla kalhotky."
"Měla. Jen tak trochu stažený."
"A odkdy spíš s kalhotkama na půl žerdi?"
"Od doby, co mi je ve spaní sundáváš."
"Co?! Jak to, že poslední dobou v tyhle klíčový okamžiky vždycky spím?"

- Občas si říkám, kdo z nás dvou vlastně neumí odlišit sny od skutečnosti. :)


Ani nevím, proč jsem tak otupělá. Všechno je vlastně fajn, strach z ostrých předmětů už taky odezněl (ale brambory stejně škrabe F.), měla bych se těšit na Silvestra s Janne a Medvědem nebo Carroline a spol., ale nějak mě to všechno míjí. Možná je to tím, že jsme se nezvládly sejít s M. a Ťape, a už se před koncem roku ani nesejdeme, protože parta jede slavit do Itálie. Nebo je to zkouškami. Nebo nevím. Zatím to ale vypadá, že až se v půlce ledna projeví maximální stres, přijde vztek, slzy a nedostatek sexu, bude to vlastně vítané zpestření, ha. (bohové, ve slově "zpestření" píšu >s<!? Ne, to tu nezůstane!)

Spánek stejně nemá smyls, jdu slintat nad vánočním výprodejem Steamu a u vaření kakaa číst různě poházenou beletrii. A možná se u toho přesvědčím k přelouskání 30-ti stránkové Germánie, protože je to jen malé zlo, a někde se začít musí... i když to je vysoce nepravděpodobné.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 stuprum stuprum | Web | 29. december 2015 at 23:20 | React

Ten F. je fakt romantik, važ si ho. :)

2 Kaneli Kaneli | 2. january 2016 at 18:29 | React

Olen samaa mieltä ensimmäinen kommentti. ;)
Keskustelu on niin söpö! ^.^

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama