synge meg til å sove

17. september 2015 at 3:05 | Raven |  cinnamon life
Po dlouhé době jsem strávila téměř celé odpoledne "doma". S rodiči a sestrou. Bylo to, ugh...vyčerpávající.


Jelikož byla moje lednice vymetená tak důkladně, že v ní zbyli jen rajčata a pribináček, využila jsem příležitosti a svezla se s našima na nákup. Otec si nemohl nechat ujít příležitost vysmát se mi na veřejnosti, a to jen proto, že jsem měla podzimní boty. Matka mi asi desetkrát za tu dobu zopakovala, že jsem moc zhubla, a že se jí to vůbec nelíbí, a v obchodě po očku pozorovala, co si dávám do košíku, a přitom neustále sjížděla pohledem přes moje nohy. Nejspíš už trpí paranoiou, že jsem od sestry převzala štafetu PPP. Naštěstí si nedovolila nazvat mě anorektičkou, a otci jsem poznámku o "lyžákách" částečně odpustila, když se nabídl, že mi tentokrát nákup zaplatí.

Jinak jsou oba naštvaní, že jsou kvůli mně nuceni jet na dovolenou spolu. Otec se pořád tváří, že mi nejde o školu, ale o nějakou kalbu, co nechci propásnout, a máti prohlásila, že jestli bude jen jednu noc muset poslouchat řeči o uprchlících a koránu, tak otce utopí. Sestra je mrzutá, že otec odjíždí a nemá ji tak kdo doučovat matiku, a je proto naštvaná na mě.
A aby toho nebylo málo, kočka mi k večeru dost nešikovně vyskočila z náručí a přitom mi strhla z paže znamínko. Krvácelo to jedna báseň, a teď už nemůžu říkat, že mám na paži znaménka připomínající (nepřesně, samozřejmě) souhvězdí štíra. V nose mě štípe silná vůně pánské voňavky, kterou jsem použila místo dezinfekce.

Znovu se učím v noci spát. Myslím sama. (neúspěšně) F. jede na víkend do Hradce, Janne je s Medvědem v Bělehradě a já tu sedím, s myšlenkami rozházenými u studených prstů na nohou. Všímám si, že když píšu, přehazuju písmenka slov, jedna moje ruka asi nestíhá běhat po klávesnici v souladu s mým mozkem. (tenhle text každou chvíli opravuju ve wordu, a ty paskřivce, co tam vidím, se mi vůbec nelíbí)
Mám takový špatný pocit, že mě opustila schopnost psát. Psaní čehokoliv je posledních pár měsíců hotový utrpení. U každý věty potím krev, a stejně ji pak třikrát přepisuju. To už se ani nedá nazvat spisovatelským blokem. Ale to je z tohohle textu asi jasný, nemluvě o tom, že kdybych měla nápady na psaní, tak kolem třetí ráno nepíšu tohle...
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 stuprum stuprum | Web | 17. september 2015 at 19:32 | React

Opouštějí tě síly? Jen proto, aby znovu přišly v lepší formě. :)

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 18. september 2015 at 16:00 | React

To období přejde a pak záleží jen na prozřetelnosti, jestli to bude ještě horší anebo o kapánek lepší. Holt, život :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama