June 2015

Ta en liten tur nedover veien, og se hva du skal finne.

26. june 2015 at 0:08 | Raven |  cinnamon life
Před pár hodinami tu byla Janne s panem M., aby naložili mou tašku. Kočka to nesla velmi těžce, myslím, že prodělala malý infarkt, že odcházím bez rozloučení.
Už je to definitivní. Zítra touhle dobou budu v Rumunsku. Už zbývá jen vstát ve čtyři ráno a kolem pátý stepovat s batohem a jídlem na Mendláku. (má vůbec cenu chodit spát, když už je půlnoc?)

Jen doufám, že to bude fajn. Bude tam Janne, takže bych nemusela tak moc jančit... ale nevím, jaký to bude, strávit víc jak týden společně s F. (když jsem mu tenhle malý výlet navrhla, téměř bez rozmyšlení řekl ano - pořád nechápu, jak na to mohl přistoupit, a proč jsem mu to především vůbec navrhovala - ať žije záchvat impulzivnosti). Na druhou stranu, přežil se mnou a Janne celý AnimeFest. O kolik horší to může být teď? (o dost)

Když jsem se před lety chystala na deset dnů do Irska, s děckama ze střední mojí mladší ségry, byla jsem paradoxně mnohem klidnější, a strašně jsem se těšila. Teď je to úplně jiný, jsem nervní a mám strach, a to jedu pouze se třemi lidmi, který mám ráda, a se kterýma si rozumím. Wtf, brain? System error?

...so take a little trip down the road and see - what you're gonna find, who you want to be!


Ale snad to bude fajn. Snad dotáhnu nějaký dobrý fotky (a videa). Snad nebudu chtít uprostřed výletu utéct do srdce Transylvánie...

så nå hva skal jeg gjøre?

17. june 2015 at 0:14 | Raven |  cinnamon life
Momentálně jsem ve stavu, kdy jen apaticky sleduju SPN, roluju tumblr, a poslouchám soundtrack ze Silent hill, zatímco přede mnou ostentativně leží poznámky k modernímu umění. Mezi prokrastinací přepočítávám hodiny do zkoušky, a s každou ztracenou hodinou si říkám "času ještě dost". Tolik k dnešní produktivitě.

"Jeg liker din eksistens." Takk.

15. june 2015 at 1:25 | Raven |  cinnamon life
Podstatný věci za tento víkend:
  1. Někdy nevadí, když věci nejdou podle plánu.
  2. Někdy je potřeba úmyslně zapomenout na všechny povinnosti.
  3. Někdy ty důležitý věci přijdou nečekaně.

Namísto ohňů posezení ve Trojce, se všemi, co jsou důležití. Carroline si hrála s vějířem a sestra jedla cupcake. Káťa balila cigarety a Emily se smála. Kluci se shodli v taktickém mlčení. Em chtěla protančit noc, a já za každou cenu chtěla vydržet skákat a řvát po celou "svou" písničku. Půlku večera mi z bot crčela voda a vlnily se mi vlasy. Vydržela jsem s dechem až do konce, a pak jsem omdlívala celou cestu domů.

V deset ráno je za oknem stejný světlo, jako když jsem usínala. Běžné věci, který potěší. Snídaně. Povídání. Společně v kuchyni. Oběd. A pak sdílené ticho. Nezájem o školu, nezájem o svět. Nejhezčí neděle.

Když ho dlouho nevidím, začínám mít strach. Vkrade se mi to do hlavy a probouzí obavy, staré známé "co když, co když..." A když ho pak vidím, zmizí to. Jako lusknutím prstu. Někdy mám pocit, že jsem si ho vymyslela.

"Líbí se mi tvá existence." Nic krásnějšího mi snad ještě nikdo nikdy neřekl.

At ungene er ikke greit.

7. june 2015 at 22:53 | Raven |  cinnamon life
Dneska byl den nahovno.
Začalo to už včera, když jsem najednou začala myslet na to, co bude, co by mohlo být, a co bych mohla všechno posrat, a vyděsilo mě to, a táhlo se to až do dneška, i přesto, že Carroline byla zase semnou, a noc tak byla zase jednou o něco klidnější, než obvykle... Nakonec mi ruply nervy, šla jsem v tom příšerným vedru krátce po poledni k babičce, a proseděla jsem odpoledne u ní v obýváku, s vychladlým černým čajem a náladou pod psa, a nakonec jsem začala zoufale plácat pátý přes devátý, dokud mi nepřestalo být pro všechen ten brekot rozumět, načež jsem se dopracovala do fáze, kdy jsem se hystericky smála a brečela zároveň. Babička v první chvíli nevěděla, jestli jsem jenom tak zoufalá, nebo jestli jsem se z toho všeho už dočista nezbláznila, nebo jestli tenhle stav není způsoben náhlým a extrémním přehřátím mého zuboženého, vyčerpaného mozku.

Tak takhle to dopadá, když se spojí stres ze zkoušek a výčitky ze špatně odvedené práce, chronická únava, a kouzelný patáky, který vám už čtvrtej den v kuse až příliš úspěšně blokují vaši superschopnost nečekaně usínat během dne, čímž zároveň ale blokují jakoukoliv možnost načerpat přes den nějakou další energii, tudíž jakmile vám jednou dojdou baterky, tak máte pozbytek dne útrum. (A navíc k páté odpoledne už stejně nefungují tak, jak mají, a proto pak při okamžiku útlumu vypadáte a mluvíte jako po půllitru vína.) (Tak mám prý začít brát druhej odpoledne. Hahahaha...)

"Le Fabuleux Destin", høyre!

6. june 2015 at 11:53 | Raven |  cinnamon life
Druhý den bez ataku. (Wow!) Stupeň únavy je vysoký, ale i když si lehnu a zavřu oči, neusnu. Tomu říkám prozměnu funkční medikace. Ne že bych se nějak víc soustředila. Spíš se nervuju, jestli usnu v noci... a jestli pak budu ráno vypadat přiopile, než ovládnu mimický svaly, tak jako posledně. (Matku to dost vyděsilo.)

Uprostřed zkoušky telefon z neurologie. Nervy v kýblu z grafických technik a sestřička na drátě mi oznamuje, že mě objednává na pondělí na kontrolu. Opravdu doufám, že se vyhnu elektrodám v hlavě.
Zkoušku jedna jsem mimo jiné asi dost podělala, zkouška dvě snad bude dostatečně otipovaná, abych nemusela na repete.

Docela mě těší, že si mě v Dobrovskýho kavárně pamatují. Pan Laszlo se na mě vesele culil, a když jsem odcházela, přál mi štěstí ke zkoušce.

Odpoledne u M. na pavlači, s Johanou, kafem (který mi nesvědčí) a vínem (který bych už vůbec neměla). Večer odjela s mladým do Jericha a celý víkend bude pryč. Alespoň Carroline slíbila, že se zastaví, ale až po práci, a nejspíš s Káťou a Ange. Kolem jedný skutečně přišel dívčí mejdan, a já si říkala, co na to moje jediná láhev vína, a že nejspíš strávím noc na gauči. Nakonec to bylo fajn, a Káťa zůstala (a byla to ona, kdo vytuhl na gauči), povídaly jsme si do půl patý, a ráno k snídani jsme poslouchaly soundtrack z Amelie.

Soboty by mohly vypadat takhle. Bezstarostně. Bohémsky. Klidně. Opakovat, prosím.

Mám po krk práce a školy, jdu hledat štěstí v pixle s nutellou se skořicí a online hrách. Howgh.